|
|
| 09.02.2001 | Ing. Petr Mayer |
| Je libo domeček? (Projekt 10/2000) |
verze pro tisk |
Článek z časopisu Projekt 10/2000
Podtitul k programu ArCon zní „vizuální architektura“ a k tomu není co dodat. Skutečně velmi vizuálně a snadno se v něm dá nakreslit půdorys ruku v ruce s prostorovým modelem bytu, rodinného domku nebo podobné stavby. A potom navrhnout interiér i exteriér, namapovat textury, rozsvítit světla a projít se výsledným model v reálném čase.
ArCon je poměrně mladý software, který jako nezbedné dítě poněkud rozbouřil ustálené vody na trhu stavebních a architektonických CAD systémů. Nelze jej jednoznačně zařadit do žádné zavedené kategorie CAD. Svojí lácí a výrazným grafickým intuitivním ovládáním je blízký i – jak se s oblibou říká – obyčejnému uživateli. Neobyčejným uživatelem označme zahloubaného konstruktéra sedícího u velkého displeje s několika vstupně/výstupními zařízeními, používajícího nesrozumitelná makra a horké klávesy pro výpočet statiky nebo animovaného průletu okolo obrovské konstrukce budovy. Jeho nástrojem je stotisícový software ne nepodobný nekomfortní ale rychlé formuli 1. To takový ArCon lze přirovnat k autu typu „nákupní taška“. Tudy se tam lije benzín a tamo je volant. Na statiku nehleďte, on to pak někdo předělá tak aby to nespadlo. Problém ovšem vzniká v okamžiku, kdy například při vizualizaci nebo průchodu prostorovou scénou v reálném čase předjede naše „taška“ obávanou formuli 1.
Zaměření programu ArCon je tedy tvorba studie stavby, zařízení interiéru nebo exteriéru včetně výkresové dokumentace až do úrovně žádosti o stavební povolení. Tuto výkresovou dokumentaci ovšem dále nelze rozpracovat do podrobnosti prováděcí dokumentace, protože například nakreslit čáru – to už je pro ArCon oříšek. Ne že by to nešlo, ale musíme si pomoci připojeným makrem. Lepší je tedy odsouhlasené podklady vzít a načíst do „velkého“ CADu, ve kterém je zkušený projektant dopracuje do nejmenšího detailu.
Nástroje
ArCon je funkčně rozdělen na dva režimy, konstrukční režim a design režim. Konstrukční režim – jak překvapující – slouží ke konstrukci. V půdorysném zobrazení můžete kreslit stěny, okna, dveře, sloupy, střechy, krovy, vikýře a kdovíco ještě. Všechny vkládané objekty jsou plně parametrické, i zpětně jim lze měnit geometrii a topologii s následným vlivem na všechny související konstrukce. Možnosti střechy jsou v poslední verzi 4.1 výrazně obohaceny a leckterý velký stavařský CAD je ArConu může závidět.
Kolem stavby je možné vytýčit pozemek včetně plotu, „otvory“ v parcelách pro zahradní bazény a v celé přilehlé krajině nastavit výšky v určených významných bodech. Opět platí pravidlo jednoduchosti v tom smyslu, že ArCon nepočítá nějaký složitý digitální model terénu. Prostě jen nějakou vnitřní aproximací spojí zadané body a vyjde mu spojitá plocha.
Design režim slouží k přiřazení materiálů a textur a k zařizování scény prostorovými objekty. Model je možné prohlížet jak v půdoryse klasickém čárovém, tak barevném. A především v různých prostorových zobrazeních, které vycházejí z perspektivního promítání. Pracovně lze použít drátové zobrazení, barevné zobrazení s přiznanými texturami nebo bez nich, ale i výpočet skrytých hran. Raytracing samozřejmě chvilku trvá, proto se používá až ve finále, například při ukládání pohledu do bitmapového obrázku. Ovšem výpočet scény s odrazy a stíny za tu námahu stojí.
Textury, materiály a objekty
Texturou může být prakticky libovolný bitmapový obrázek. Formáty BMP, PCX, GIF, JPEG a PGN mohou mít libovolné rozměry, samozřejmě čím menší, tím je práce rychlejší. Do BMP souboru si může ArCon přednastavit i skutečný rozměr textury. Materiály jsou exaktně definované svými fyzikálními parametry, jako je podíl ambientního a difúzního světla, lesklost, barva, kombinace s texturou a podobně. Na 3D Studio v tomto směru ArCon jistě nemá, ale i tak si můžete namíchat co hrdlo ráčí. Použití textur a materiálů je snadné jako ArCon sám – prostě „drag and drop“. V katalogu textur, materiálů a objektů, který je velmi podobný průzkumníku ve Windows, si stačí vybrat texturu a přetáhnout jí na příslušnou plochu v prostorovém zobrazení.
Objekty jsem si nechal nakonec. Jsou kapitolou samy pro sebe. Je jich k dispozici opravdu hodně a jsou členěny do nejrůznějších kategorií. Pokud má někdo nenasytný harddisk nebo pokud ArCon používá například prodejce nábytku který potřebuje konkrétní modely, může se poohlídnout na webu. Ale o tom ještě bude řeč. Objekty mohou mít přednastavené textury nebo materiály a mohou být i animované. Animaci lze spustit buď v náhledovém okénku v rámci katalogu, nebo samozřejmě po vložení do scény. Nové objekty ovšem v ArConu vytvářet nelze. Pro obecné modelování nemá ArCon nástroje, je interně připraven pro import modelů z 3DS formátu. Je ale aspoň možné z několika stávajících objektů vytvořit tzv. skupinu a uložit jí do katalogu. Pomocí primitivních prvků, jako je koule, deska, válec nebo kužel se toho dá v nejhorším případě vymodelovat poměrně dost.
Určitou slabinou textur, materiálů a objektů je to, že jsou stále uloženy v externích souborech. Neukládají se do výkresu. Pokud si tedy uživatel vytvoří vlastní bitmapu a spolu s projektem ji zapomene předat kolegovi, ten se dozví pouze na jakém místě pevného disku se bitmapa u autora projektu nachází.
Efektní průchody
Pokud přijdete k již vytvořenému projektu a procházíte se jím, máte pocit, že sedíte u gamesky typu Doom nebo Unreal. ArCon skutečně nabízí prostředí tolik skloňované virtuální reality. Věrné pohyby po prostorové scéně i na méně výkonných strojích dělají z ArConu to pravé ořechové. Každý konstrukční element, texturu, materiál nebo zařizovací objekt si lze samostatně prohlédnout v náhledovém okénku. Ovšem celou scénou se lze také procházet, navíc za podpory kroků a jiných zvuků linoucích se ze zvukové karty. Pro průchody budovou je možné nastavovat různé kvality zobrazení, od drátového až po přiznání textur. Není si třeba nalhávat že na průměrném stroji bude složitá scéna při kvalitním zobrazování přece jenom trochu koktat. Pro výpočty vizualizací v raytracingu a animací do souborů ArCon používá podporu MMX technologie nebo i více procesorů. Až do čtyř procesorů roste doba výpočtů prakticky lineárně.
Stále kontroverzní konverze
S otevřeností ArConu vůči světu to není jednoduché. Nelze říci, že by neuměl klasické CAD formáty jako je DXF nebo DWG. Nicméně s podobnými formáty jsou vždy a všude problémy. ArCon problémy řeší tak, že „citlivá data“ prostě nepřenáší a hotovo. Podívejme se nejdříve na definici pojmu „citlivá data“. Ta jsou v ArConu bohužel skoro všechna. Prakticky každý konstrukční prvek, ze kterého se výkres skládá, je inteligentní parametrický element. Proto se tak skvěle a rychle zobrazují, proto lze měnit spoustu parametrů s okamžitou odezvou na navazující elementy, proto lze prostorovým modelem procházet v reálném čase i na slabším stroji. Jenomže také proto nelze do ArConu nasát jakoukoliv čáru nebo prostorový model z vnějšku a prohlásit jej za součást parametrického modelu. To je důvod proč je možné načítat DWX, DWG, HPGL a případně Windows metafile nebo rastrové formáty pouze jako dvourozměrný podklad, na jehož základě se postaví pomocí interních konstrukčních elementů výsledný model. Snadno dosažitelným výstupem mohou být opět grafické, tedy ne příliš inteligentní formáty. Tím jsou samozřejmě bitmapy vypočítaných vizualizací, WMF, HPGL nebo dvourozměrné výkresy DXF s půdorysem. Prostorovou scénu je možné exportovat jako VRML s vcelku solidním úspěchem.
Koncernový formát
Zcela opačná situace panuje mezi firemními systémy vzájemně. Skupina několika německých producentů software sdružených do konsorcia mb-Group (patří sem kromě mb-Software především softTECH s programem SPIRIT a IEZ se speedikonem) podporuje otevřený a volný výměnný ASCII formát HLI (High Level Interface – poněkud nabubřelý název že?). Pomocí něho lze do ArConu načítat a z ArConu zapisovat informace, popisující prostorový inteligentní parametrický model. Špatně se přes něj sice přenesou čáry, přiřazené textury nebo nastavená světelnost scény, ale naopak výborně dopadnou a zachovány zůstanou prostorové objekty typu stěna, okno, schody, ostění a podobně.
ArCon a ArCon plus
Pro snadnější výběr podle kapsy a potřeby uživatele jsou k dispozici dvě základní verze ArConu. Standardní verze je proti plusové omezena o některé stavební konstrukční elementy (střešní okna a méně typů vikýřů), možnosti exportu a importu a má méně typů prostorového zobrazení. Především má omezené numerické zadávání rozměrů a souřadnic vůbec. Také neumí ukládat video do AVI souborů, generovat řezy a počítat kubatury a obestavěné plochy. Nástroje pro prostorové procházení a katalogy textur, materiálů a objektů jsou shodné. Ovšem cenový rozdíl je značný, standardní ArCon stojí devět tisíc, ArCon plus stojí kolem třiceti tisíc korun. Obecně lze použít standardní ArCon pro interiérovou a exteriérovou architekturu a základní studii stavby, kdežto ArCon plus pro profesionální tvorbu výkresové dokumentace nutné pro stavební povolení a pro pestřejší prezentace projektu.
Worldwide
ArCon je doma skutečně na celém světě. Německá mateřská firma – mb-Software AG – udržuje větší množství národních lokalizací za spolupráce uživatelů a vývojových pracovišť od Jižní Ameriky až po Rusko. Český zástupce, firma SOFTconsult s.r.o., samozřejmě distribuuje českou lokalizaci, která – politikům navzdory – funguje i na Slovensku. Slovenské jsou pouze výstupní formuláře vyhodnocení ploch, kubatur, zařizovacích objektů a cenového ohodnocení, které si ovšem zručnější uživatel může v RTF formátu libovolně upravit a přeložit třeba do nářečí afrického kmene Dogonů.
Co se světovosti týče, jistě stojí za zmínku i podpora internetu. Především se to týká šíření a distribuce objektů pro zařizování a vybavování interiéru a exteriéru. K tomu slouží vlastní protěžovaný formát O2C (Objects To See), určený přímo pro internet. Na webové stránce www.o2c.de si můžete sami vyzkoušet otáčení, zoomování a jiné velmi rychlé prohlížení podrobného prostorového modelu červeného Ferrari, které si přitom na vás bude otevírat kapotu a dveře. Plug-in existuje jak pro Internet Explorer, tak i pro Netscape Navigator. O2C soubor lze zároveň uložit na disk počítače i přímo jako objekt pro zařizování v ArConu. Další objekty jsou také například na webu www.3D4me.de. Potíž je ovšem v tom, že na rozdíl od předchozí velmi volné politiky přistoupila společnost mb-Software k zavedení licenčních poplatků za použití O2C objektů. Naproti tomu datový server www.aec-data.com, který vytváří právě český distributor, obsahuje přes pět tisíc modelů a textur v datových formátech nejen pro ArCon, ale i pro ostatní CAD systémy, a to zdarma. Na serveru jsou totiž vlastně jako reklama uloženy modely konkrétních výrobků sanitární keramiky, nábytku a jiných stavebních zařízení, které produkují výrobci v Čechách i v zahraničí.
Viditelnou snahou o rozšiřování je i distribuční a licenční politika výrobce. Starší verze ArConu se (v Německu) prodávají na hromadě krabic mezi multimediálními cédečky a hrami. Tzv. OEM licence, která obsahuje pouze design režim, protože konstrukční část se přebírá z jiného CAD systému, je obsažena v instalacích velkých stavařských programů, jako je již dříve zmiňovaný SPIRIT nebo speedikon.
Co na konec? Snad jen tolik, že připravovaná verze 5.0 má také zahrnovat více klasických CAD funkcí. Zároveň s živelným rozvojem Active-X aplikací se z ArConu stává kolos se širokým záběrem, což je zřejmě osud každého malého „nezbedného dítěte“ a pouze na něm záleží, jak zúročí přednosti které mu daly do vínku jeho sudičky.
|
|
